Prostoduchý spoluobčan

Rodinka z dědiny je poprvé v nákupním centru v Praze. Zatímco si maminka prohlíží šaty, stojí tatínek se synem vyjeveně před dělenými kovovými dveřmi, které se jako zázrakem otevřou a za nimi se objeví malý prostor. Aniž by to oni tušili, jedná se samozřejmě o výtah.
Syn se ptá: „Tati, co to je?”
„Můj synu,” praví udivený otec. „Něco takového jsem v životě neviděl!”
Vtom se přibelhá taková ošklivá dáma s pomačkaným obličejem a hrbem, který by pasoval k čarodějnici, a nastoupí do výtahu. Dveře se zavřou a otec se synem pozorují žárovičky vedle dveří, jak se postupně rozsvěcují. Letí nahoru, po chvíli se zase vrací dolů. Vtom se dveře otevřou a z výtahu vystoupí fantasticky vypadající blondýna.
Otec se otočí na syna a povídá: „Viděl jsi to? Přiveď rychle matku!”

„Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká...” zpívá pankáč a gládama kope do televize.

Zlobí se žena na manžela, multimilionáře: „Příště, až ti řeknu, kup čínu, znamená to jídlo!”

Zlobí se narkoman na sociálce: „Jaktože nemám nárok na dávky?!”

Jak se odborně nazývá chlapec z Mostu?
Rozený sebevrah.

„30 let pražského metra 1974-2004,” čte Brňák v pražské podzemce. „A co má jako být? To náš brněnskej metr už je známej odedávna!”

Proč zemědělci zaorávají soupravu pražského metra?
Aby se z jejich vesničky stalo metropole.

„Neznáš nějakého Čárlse Bridže?” ptá se Pražák známého.
„Neznám, kdo to má být?”
„Asi nějakej slavnej herec, protože se sem na něj prý jezdí dívat turisti z celého světa!”

Radí se sedlák se starou: „Ten náš beran je nějaký smutný. Nemám ho zaříznout?”
„No, když myslíš, že ho to rozveselí...”

Byl jednou jeden farmář, který pěstoval melouny. A dařilo se mu, ale měl starosti s kluky z okolí, kteří mu vždycky v noci vlítli na pole a pár melounů mu odnesli. Tak trochu zapřemýšlel, jak na ně a nakonec vyrobil velikou ceduli: „Pozor, jeden z melounů je napuštěn kyanidem!” a postavil ji na kraj pole.
Když se za pár dní přišel podívat, jak to vypadá, zjistil, že žádný meloun nechybí, ale na jeho ceduli připsala dětská ruka: „Teď jsou ty melouny dva!”